Tepelné čerpadlo odebírá teplo ze země, obvykle prostřednictvím dvou nejčastějších řešení – solankový systém a systém přímého odparu chladiva.
Odebírá teplo ze země prostřednictvím média, kterým je obvykle roztok etylenglykolu, propylenglykolu, nebo etanolu. Sběrná šachtice musí být umístěna v nejvyšším místě instalace.
Součástí tepelného čerpadla pak bývají primární kolektory (sběrače tepla), které je možno umístit do země několika způsoby:
Kvalitní instalace s dlouhou životností a velkou účinností přenosu tepla. Všechny tři způsoby uložení jsou z hlediska provozu a účinnosti téměř rovnocenné, rozdíly jsou ponejvíce v instalované ploše a tím pádem i v ceně instalace. Základními vlastnostmi selankového systému jsou:
Unikátní konstrukce, kdy v systému odpadá nutnost použití prostředního média, tj. obvykle glykolu. Konstrukčně je tento typ tepelného čerpadla proveden tak, že předávání tepla na straně zdroje tepla probíhá přímo ze země do chladiva, proudícího v měděných trubkách potažených plastem. Trubky mají průměr 12 mm a délku 70 m a jsou ukládány podobně, jako rozvody solankového systému. V tomto případě není možné využít vrty.
O tepelných čerpadlech se často diskutuje. Diskuze majitelů rodinných domů na téma tepelného čerpadla mívají obvykle stejný průběh. Zprvu převládají pozitivní argumenty, ale nakonec se pozastavíte nad pořizovací cenou, protože investice do tepelného čerpadla není zrovna malá, je třeba se na ni podívat z dlouhodobého hlediska. Tento typ tepelného čerpadla země/voda odebírá teplotu ze země buď formou hlubinných vrtů nebo plošných systémů. Pokud je však systém proveden kvalitně a zdroj za několik let nevychladne, je to velmi efektivní systém s vysokým topným faktorem (topný faktor udává poměr mezi vloženou elektrickou a získanou tepelnou energií. Např. topný faktor 4 znamená, že jsme dodáním elektrické energie do tepelného čerpadla získali čtyřnásobek energie ve formě tepla.